Úvod ke stavbě přehrady

#

Letos uplyne 65. roků od zahájení výstavby a 55. roků od předání významného díla – přehrady Vír do užívání.

I když důsledky výstavby přehrady znamenaly pro obyvatele obcí Chudobín a Korouhvice tvrdý zásah do jejich životů, samotná stavba mne vždy nejen zajímala, ale i uchvacovala svou mohutností a důmyslností. Vždy jsem obdivoval ty, kteří stavbu připravovali projekčně, ale i stovky techniků a dělníků, kteří jistě v nelehkých podmínkách vlastní stavbu realizovali. Situace byla o to složitější, že to bylo v bezprostředně po ukončení II. světové války.

#

Důvody pro výstavbu přehrady Vír

Hlavním a rozhodujícím důvodem bylo regulovat průtoky vody v řece Svratce v jejím povodí, zabránění velkým povodním, které tuto oblast postihovaly a energetické využití vodního zdroje. V té době se ještě počítalo s rekreačním využitím. V záměru nebylo vodárenské využití přehrady.

První myšlenky na stavbu několika menších přehrad na řece Svratce se objevily již v roce 1911. Uvažovalo se o nádržích nad Brnem u Kníniček (postavena v letech 1936 až 1941), u Víru a u Borovnice (záměr nerealizován). Místo pro přehradu bylo vybráno na 114,9 km toku řeky v jednom z nejužších míst údolí. Práce na projektové přípravě byly zahájeny již v roce 1938, byly však přerušeny druhou světovou válkou. Novým impulsem byla ničivá povodeň v březnu roku 1941 pro skupinu inženýrů v čele s ing. Františkem Tomanem, kteří přes zákazy okupačních úřadů začali pracovat na úvodních projektech vodního díla Vír. Díky této připravenosti se pak mohlo po válce skutečně začít s realizací.

#

Rozhodnutí o výstavbě přehrady

Přes poválečné problémy (nedostatek stavební strojů a zařízení, chyběly inženýrské kapacity) byla stavba dne 14. května 1946 výměrem Zemského úřadu v Brně povolena a práce na stavbě byly v roce 1947 zahájeny. Dodatečně došlo k přehodnocení projektové dokumentace a v září 1948 Zemský národní výbor v Brně schválil výměr, kterým povoloval zvýšení přehradní zdi o 7,60 m na 75m a délky hráze v koruně na 390 m. Tím se také zvětšila zátopová plocha z původních 170 ha na 232 ha při nejvyšším stavu vody v jezeře. To vedlo i k následným změnám v projektech jak pod hrází, tak i v zátopové oblasti, která dosahuje až k obci Dalečín, délka jezera je cca 10 km.

Vodní dílo Vír bylo koncipováno jako soubor na sebe navazujících staveb, které měly vést k maximálnímu využití vodního zdroje. Hlavním článkem je betonová gravitační hráz s vodní elektrárnou Vír I nad obcí Vír, a pod obcí vyrovnávací nádrž Vír II s průtočnou vodní elektrárnou (výška hráze 11 m) – uvedena do provozu v roce 1952.

Původní záměr předpokládal výstavbu tzv. Vír III, která zahrnovala most v Dalečíně, úchytnou hráz nad Chudobínem a zahrázkování řeky Svratky v Dalečíně a pravobřežní cestu Vír – Dalečín.

V říjnu 1954 byla zahájena I. etapa cesty Vír – Dalečín, úchytná hráz nebyla ani vyprojektovaná, práce byly zastaveny z úsporných důvodů.

Výstavba přehrady a následně zátopová oblast zasáhla do katastrálních území obcí: Dalečín, Hluboké, Chlum, Chudobín, Karasín, Korouhvice, Písečné a Vír.

#

#

#

Nádrž Vír I – účel, funkce a vybrané technické parametry

Tok (km): Svratka (km 114,900), příslušnost nádrže k VH soustavě: Dyjsko – Svratecká.

Provozovatel: Povodí Moravy, a.s. – závod Dyje

Účel nádrže:

  • akumulace vody pro vodárenské odběry – pro Skupinové vodovody Bystřice n. Pernštejnem a Žďár nad Sázavou, pro Brněnský oblastní vodovod.
  • zajištění trvalého minimálního průtoku,
  • nalepšení průtoků pro energetické využití ve špičkové vodní elektrárně Vír I,
  • odběr provozní vody pod nádrží,
  • nadlepšení průtoků pro závlahy pod Brnem (ve spolupráci s nádrží Brno),
  • snížení povodňových průtoků.

Uvedení do provozu: 1958

Základní technické údaje: (výškový systém Jadran)

Nádrž:
stálé nadržení – 3,800 mil. m3 – 422,00 m n. m.
zásobní prostor – 44,056 mil. m3 – 465,00 m n. m.

Ochranný prostor:
ovladatelný – 5,286 mil. m3 – 467,60 m n. m.
neovladatelný – 3,051 mil. m3 – 469,00 m n. m. (max. hladina)

Celkový objem: 56,193 mil m3
Zatopená plocha: 223,60 ha

Hráz:
typ: betonová gravitační
kóta koruny: 470,94 m n. m.
šířka koruny: 9 m
délka hráze v koruně: 390,0 m
výška nade dnem: 66,2 m

Spodní výpustě:
Počet x průměr: 2×1.800 mm
Provozní uzávěr: rozstřikovací
Kapacita při max. hladině: 2×56 m3s-1

Bezpečnostní přeliv:
Typ: korunový, nehrazený
Počet polí x přeliv: 5×12,0 m
Kóta přelivu 467,60 m n. m.
Kapacita při max. hladině: 200 m3s-1

Elektrárna:
Počet turbin: 2 x Francis
Výkon: 2×6,0 MW
Hltnost: 2×12 m3s-1
Spád: 18,0 – 65,0 m
Provozovatel: JME, s. p. Brno

Hydrologické údaje:
Číslo hydrologického pořadí: 4–15–01–037
Plocha povodí: 410,5 km2
Průměrný dlouhodobý roční průtok: 3,60 m3s-1
Q100: 150 m3s-1
Q355a: 0,480 m3s-1

Účinek nádrže:
Rovnoměrné nalepšení: 2,30 m3s-1
Q100 ovlivněný: 105 m3s-1

Maximální odtok MQ: 0,480 m3s-1
Neškodný odtok pod vyrovnávací nádrží Vír II: 55 m3s-1

Zdroj: Povodí Moravy, Brno

#

Vlastní stavba hráze

Po provedených skrývkách zeminy a výlomem kamene vytvoření pravobřežní stavební jímky, byla zahájena betonáž přehradní hráze 27. září 1949 na výpustném bloku A´.

Ve zkušebním provozu bylo v roce 1949 do přehradní hráze uloženo 9.000 m3 betonu.

1950 27.000 m3
1951 50.000 m3
1952 100.000 m3
1953 120.000 m3
1954 108.000 m3
1955 50.000 m3
1956–57 20.000 m3

Celkem uloženo do přehradní hráze 484.000 m3 betonové směsi.

#

Generální dodavatelé stavby od zahájení po dokončení

1/ Sdružení firem Konstruktiva n. p. Praha a Hrabě – Lozovský, stavební akciová společnost Praha (Od 18. 5. 1948 do září 1948)

2/ Československé stavební závody, n. p., závod PA 401– Konstruktiva PA 402, Brno Lidická 33 (Od září 1948 do března 1949)

3/ Československé stavební závody, n. p. – závod BN – 551 – Brno, Josefská 14 (Od března 1949 do září 1949)

4/ Československé stavební závody, n. p. – závod pro inženýrské stavby v Brně, Brno, Josefská 14 (Od září 1949 do listopadu 1951)

5/ Ingstav Brno, n. p., Brno, Josefská 14, později i v roce 1958 – Brno, Dvořákova 13 (Od listopadu 1951 do konce stavby)

#

Přehled dodavatelů strojní a elektrické části

1/ ČKD Blansko, n. p., Blansko
2/ ČKD Slaný, n. p., Slaný
3/ Vítkovické železárny, n. p. Ostrva – Vítkovice
4/ Továrny mlýnských strojů, n. p., Pardubice
5/ Veltechna, n. p., Čakovice, Praha – Čakovice
6/ Loděnice Ústí, n. p., Ústí nad Labem – Střekov

#

Přehled dodavatelů montážních prací

1/ ČKD Blansko, n. p., Blansko
2/ Elektrostroj Brno, n. p., Brno, Gottwaldova 5
3/ Elektromontážní závody Praha, n. p., Praha II, Na poříčí
4/ Metra Praha, n. p., Praha XII, Makarenkova 26
5/ Krajská správa spojů Brno, Brno, Poštovská
6/ Bytová údržba města Brna, Brno, nám. Družby národů č. 2
7/ Kovoopravny Přerov, n. p., Přerov, Tovární 9
8/ Veltechna Čakovice, n. p., Praha – Čakovice

#

Pracovníci stavby

Téměř po celou dobu výstavby přehrady a zařízení s tím souvisejících, se vedení stavby potýkalo s nedostatkem pracovníků. V době největšího rozvinutí stavebních prací pracovalo na stavbě až 1.200 pracovníků. Asi 400 z nich bylo z místa a okolí, pro které byly organizovány vlakové a autobusové spoje na třísměnný provoz (…doprava pracovníků na nákladních autech, až ze svitavska ohrožuje zdraví. /stavební deník, listopad 1950/).

Nedostatek pracovníků byl řešen i tím, že v březnu 1953, bylo na stavbu přesunuto i cca 250 „chovanců ústavu pro nápravné řízení“, kteří pracovali na různých úsecích stavby přehrady až do amnestie presidenta republiky (A. Zápotocký) – 4. května 1953. Po osobním jednání při propouštění, asi 170 z nich přislíbilo, že se na stavbu od 11. 5. vrátí – závazky byly na dobu od 3 měsíců do 1 roku.

Stavba využívala i prázdninových brigád studentů vysokých škol.

Prováděné změny firem, které zajišťovaly výstavbu v letech 1947 – 51 měly vliv i na technický personál stavby. Zapracovaní inženýři a technici pražských firem odešli a závod brněnský v té době neměl dostatek specialistů pro stavbu přehrad.

Přesto výstavba pokračovala a kolektiv pracovníků na stavbě přehrady ve Víře se svými výsledky umísťoval na předních místech. (V té době probíhala ČSR výstavba ještě 12 významných staveb: přehrady Slapy, Klíčava, Žermanice, Lipno, Kružberk, Orava, hydroelektrárny na Váhu, Dobšiná, Křímov, Křížanovice, Fláje a Korýčanech !)

#

Stavební deníky obsahují informace i o tragediích, ke kterým při stavbě přehrady došlo

Jsou uvedeny tři případy:

30. 12. 1953 došlo ke smrtelnému úrazu dělníka V. Suchana, který utonul v revizní studni v základové štole hráze.

20. 4. 1955 asi v 7 hod. ráno došlo k těžkému úrazu střelmistra Adolfa Dohovského v kamenolomu v Korouhvici při zneškodňování selhávky (údajně p. Dohovský oslepl).

30. 5. 1956 došlo k havárii nákladního vozu stavby řízeného řidičem Josefem Šebkem. Při havárii zahynul bezpečnostní referent stavby Jaroslav Vodička.

V kronice obce Vír (1958 – 1976, str. 5) je uvedeno, že život při stavbě přišli 4 (?) dělníci a střelmistr přišel o zrak (bez bližších údajů).

#

Seznam osob technického dozoru a vedoucích pracovníků prováděcích závodů

a) Vedoucí státní stavební správy a později Technické dozorčí správy přehrady na Svratce u Víru:

  1. Ing. František Toman – od 26. 5. 1948 do 31. 8. 1952
  2. Ing. Oldřich Pospíšil – od 1. 9. 1952 do 19. 2. 1958

Techničtí dozoři:
Ing. Oldřich Pospíšil – od 26. 5. 1948 do 31. 8. 1952
Ing. Julius Čížek
Rostislav Karpíšek
Karel Benda
Vítězslav Nekovář
Vladimír Ille
Rudolf Schmidt – 1949
Karel Koudelka – 5. 9. 1949
Bohumil Šafář
Josef Šikula – 8. 1. 1951
Ing. Zdeněk Kocman – od 18. 9. 1952 do 31. 12. 1953
Josef Němec – od 20. 5. 1953 do 31. 12. 1956
Ing. Josef Bergl – od 18. 1. 1954 do 15. 4. 1954
Ing. Alois Madla – od 1. 11. 1954 do 31. 12. 1955
Oldřich Urbančík – od 1. 8. 1954 do 15. 7. 1958
Ing. František Pokorný – od 8. 10. 1956 do 19. 2. 1958
Ing. Leo Balzar – od 16. 7. 1958 do konce

Referent pro přehradu Vír I:
od 1952 Ing. Zdeněk Kocman
od 1. 3. 1952 do konce Ing. Leo Balzar

b) Přehled vedoucích pracovníků stavebních podniků na stavbě:

Zmocněnci:

1/ Ing. Jaroslav Novotný – zmocněnec pro stavbu za Konsorcium firem Konstruktiva a Hrabě – Lozovský
2/ Ing. Gončarenko – totéž
3/ Ing Vilém Feýrer – zmocněnec pro stavbu za Čsl. stavební závody, n. p.

Stavbyvedoucí (hlavní):

Ing. Leopold Havlík – od 2. 6. 1948 do 24. 2. 1949
Ing. Zdeněk Pluhař – od 25. 2. 1949 do 31. 12. 1949
Jan Sova – od 1. 1. 1950 do 31. 5. 1951
Ing. Oldřich Hrazdira – od 1. 6. 1951 do 31. 12. 1955
František Dufek – od 1. 1. 1956 do konce

Oprávnění autoři mohou obsah stránek upravovat.

Současnost

Aktuální stav

Hladina vody: 48.11 m (452.36 m n.m.)

Do přepadů chybí: 14.69 m

Objem vody: 28.76 mil. m3 (zaplněno 54 %)

Teplota na hrázi: -2.9°C

Platné k 18. 12. v 10:00.

PřehradaVír.cz  -  Spravuje Marek Klusák  -  Historickou část zpracoval Jaroslav Černý